Historie

Toto řekl George Oudt, mentor a zakladatel Euro-Sportringu. Motivován vlastními zkušenostmi a myšlenkou na spojení lidí různých národností dohromady prostřednictvím sportu, zorganizoval v roce 1951 první sportovní výměnu. Deset autobusů plných hráčů stolního tenisu z celého Holandska přicestovalo do Sárska v Německu, aby se utkali se svými spoluhráči. O rok později německé týmy oplácí návštěvu.

Euro-Sportring začal se stolním tenisem, ale brzy se ukázalo, že v případě fotbalu je mezinárodních kontaktů zapotřebí mnohem více. První členové organizace odvedli mnoho práce pracujíce ze zázemí alkovny někde v Amsterdamu.  V případě otázek týkajících se možnosti mezinárodní sportovní výměny, se vždy snažili nalézt vhodný zahraniční klub nebo sdružení.

Kolem roku 1960 potřebovala mezinárodní síť dobrovolníků, která byla vytvořena s velkým nadšením a s trpělivým úsilím, nabýt konkrétnější podoby. To vedlo k založení nadace Euro-Sportring jako oficiální, neziskové organizace s cílem spojování mladých lidí v celé Evropě dohromady na sportovním hřišti. Hned od začátku se tato iniciativa setkala s velkým pochopením sportovních sdružení. Základ organizace vytvořily Holandsko, Dánsko a Německo. V šedesátých letech se k nim připojily Rakousko, Anglie, Norsko a Španělsko. Zanedlouho 50 dobrovolníků, které spojovalo zanícení pro sport, organizační talent a rozsáhlá znalost místní sportovní scény, věnovalo veškerý volný čas k založení organizace.  

V té době znamenala sportovní výměna pro většinu účastníků zároveň letní dovolenou a na týden se tak mohli stát hosty svých zahraničních sportovních přátel. Program se skládal z několika utkání a mnoha času stráveného v klubu nebo v komunitním centru.  

‘Jediným problémem bylo ubytování manželských párů. Někdy jim jednoduše byla nabídnuta manželská postel hostitelské rodiny.’    
Günter Fleischer, Německo, dobrovolnická oblast Frankfurt

Z počátku bydleli účastníci u členů hostitelského sdružení. To často znamenalo, že zahraniční hosté museli někdy přespat na pohovce. Pokud přijel pár, hostitelská rodina jim někdy přenechala svá vlastní lůžka. Výsledkem těchto návštěv bylo vytvoření pevných osobních vazeb a přátelství. Vazby byly znovuobnoveny následující rok, kdy hostitelské sdružení oplatilo návštěvu. Tato ‘podmínka oplácení’ na straně hostujících týmů původně vytvořila základ programu Euro-Sportringu.

‘Někteří mladíci nakonec usnuli ve vaně, ale ujistili jsme se, že jsou to pohodlné vany’
Norman Matthews, Anglie, dobrovolnická oblast Oxford.

Během 70. let již mnoho lidí není ochotno trávit své letní prázdniny u zahraničních hostitelských sdružení. Místo toho se objevila potřeba organizovat turnaje na jaře, pokud možno o jarním víkendu. S příchodem turnajů však kapacita hostitelských rodin již neumožňovala uspokojit takovou poptávku, takže se tento druh ubytování postupně vytratil.
 

Hlavním cílem Euro-Sportringu je umožnit co nejvíce sportovcům setkat se na sportovišti. V nekonečném hledání cenově dostupného ubytování byly od konce 70. let nabízeny školy a školní třídy byly proměněny na ubytovací prostory pro účastníky s malými rozpočtovými možnostmi. Účastníci, kteří si to mohli dovolit, se ubytovali v hostelech a hotelech.

Pokračoval rozmach provozních činností. Euro-Sportring nyní zahrnoval virtuálně celou západní Evropu, jakož i mnoho zemí ve střední Evropě. Mezi 60. a 80. léty Euro-Sportring výrazně narostl. V roce 1960 překročilo hranici kvůli sportovnímu dobrodružství přibližně 60 sdružení z různých zemí. Do roku 1970 se však počet zvýšil na 275 sdružení. O deset let později se počet zčtyřnásobil ještě jednou až na více než 1000 sdružení.

‘I kdyby děti musely spát na zemi, to prostě nevadilo.’ 
Pat McDermott, Severní Irsko, vedoucí mužstva

Na konci 70. let zorganizoval Euro-Sportring svůj první významnější turnaj. To, co kdysi začínalo jako činnost zahrnující skromné turnaje s jednou či dvěma kategoriemi a omezeným počtem týmů, se nyní stalo komplexním programem s celou řadou mezinárodních událostí.

Od roku 1985 se hlavní prioritou stalo neustálé rozšiřování turnajového programu. Každým rokem jsou přidávány nové turnaje a každým rokem je zaznamenán rekordní počet účastníků. Na konci 80. let se připojila k hostitelským zemím i Belgie a Itálie. V polovině 90. let se 80 turnajů ve 12 různých zemích účastnilo na 5000 týmů.

‘Na konci 80. let jsme s deseti kolegy přijímali 40 až 45 skupin ročně. Neexistoval zde turnaj bez účasti mezinárodních týmů.’
Hermann Korfmacher, Německo, prezident Vestfálského fotbalového klubu a bývalý dobrovolník Euro-Sportringu. 

Za dobu více než 40 let se z hrstky lidí, kteří stáli u zrodu organizace, vyvinula mezinárodní síť tisíců dobrovolníků. V roce 2005 si hráči a trenéři 8000 týmů z více než 30 zemí účastnících se kolem 140 turnajů uvědomili, že za celou dobu existence Euro-Sportringu zůstal jeden jeho aspekt zcela neměnný a pravdivý – a tím je nadšení pro sport a cíl spojovat lidi různých kultur a z různých zemí dohromady.

‘To, co musíte o mně vědět je, že jsem trochu posedlý. Nemůžu něco začít nebo něco přijmout, aniž bych si s tím neprošel celou cestu.’
Jim Taylor, organizátor turnajů Blackpool Cup v Anglii

Již od začátku byl vývoj Euro-Sportringu úzce spjat s děním ve společnosti. Z tohoto důvodu se otevření hranic bývalého východního bloku v 90. letech ihned odrazilo na programu Euro-Sportringu. Reakce České republiky byla obzvlášť působivá – od roku 1991 tato země obsadila prominentní místo v rámci programu Euro-Sportringu. V roce 2005 se více než 10 turnajů konalo v České republice a účastnilo se jich více než 500 týmů z přibližně 20 zemí.

Od 50. let země západní Evropy posílily své vzájemné vazby a mezinárodní kontakty se pro ně staly samozřejmostí. Pokud jde o Euro-Sportring, jeho největší výzvou zůstává, stejně jako předtím, rozšíření mezinárodní spolupráce v přátelském duchu, což přispívá k odstraňování hranic a překážek.

‘Neuvěřitelné, že jsme se mohli pohybovat svobodně. Byli jsme tak vzrušení, že jsme se okamžitě ztratili.’
Günther Braun, Německo, trenér mládeže FC Magdeburg (bývalý GDR)